HISTORIE MIROTIC
Městečko Mirotice, ležící na říčce Lomnici v severní části severního Prácheňska, vzniklo ve druhé polovině 13. století na důležité Zlaté stezce. Osídlení v místech dnešních Mirotic sahá přinejmenším do doby železné. Původní osada z 12. století ležela v prostoru za dnešním hřbitovem. Královské svobodné městečko Mirotice sloužilo jako opěrný bod na královské obchodní stezce. Tato poloha předurčila budoucí osud Mirotic. Období prosperity se střídala s dobami bídy a zpustošení ve válečných dobách. Poprvé byly Mirotice poničeny v husitských válkách a prodejem se staly poddanským městečkem. Po zrušení Rožmitálské zástavy roku 1544 připadly Mirotice správou ke královskému hradu Zvíkovu. Úsilí o úplné a nezávislé samosprávní postavení vyvrcholilo roku 1562 zřízením vlastní radnice. V následujícím období město získalo celou řadu privilegií. Slibný hospodářský rozvoj byl načas zpomalen velkým požárem v roce 1575, při němž shořelo 50 domů. Při vpádu Pasovských roku 1611 bylo městečko tak poničeno, že se muselo zaprodat v poddanství. Ani třicetiletá válka se Miroticím nevyhnula. V letech 1639 až 1648 byla zkáza městečka dovršena. K novému rozvoji došlo po roce 1688, kdy Mirotice, spolu s cerhonickým statkem koupil premonstrátský klášter ve Schläglu. Pod novou vládou došlo k hospodářskému oživení. Válečné události z roku 1741–1742 se Mirotic příliš nedotkly. V roce 1850 dosáhl počet obyvatel 1600. Výsadní postavení tržního a formanského uzlu ztratily po zavedení železnice v r. 1875, která se Miroticím vyhnula.
Na frontách první světové války padlo 34 mirotických občanů. I druhá světová válka si vyžádala své oběti. V koncentračních táborech zahynula celá židovská komunita a posledních 13 obětí se datuje ke dni 29.4. 1945, kdy Mirotice byly těžce poškozeny bombardováním. Na poválečnou obnovu navázal další rozvoj, který v současnosti pokračuje rozsáhlou výstavbou nových rodinných domů. Celkový rozvoj se odrazil i v tom, že Miroticím byl 1.6. 1998 navrácen statut města.
Kostel sv. Jiljí se připomíná již v roce 1254, pochází však pravděpodobně z druhé poloviny 12. století. Roku 1497 byl utrakvistickým a v letech 1664 – 1694 filiálním kostela radobyteckého. Druhá věž (zvonice) byla vystavěna roku 1670. Roku 1694 byl kostel opraven a přestavěn. Další oprava a přestavba byla provedena v letech 1870 – 1872. Nynější podoba kostela je pseudorománská. Věž kostela je čtyřpatrová. Ve třetím patře směrem západním je podvojné románské okno.
Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna naproti č.p. 10, tzv. mirotickému dvoru. Leží na žulovém stupňovitém základu a barokně profilovaném podstavci. Datováno 1782, datováno přestavění 1866. Restaurováno v roce 1998. Nemovitá kulturní památka.
Dům č.p. 10 – Panský dvůr, vystavěn po roce 1615, několikrát změnil majitele. Znak nad vchodem je znakem kláštera ze Schläglu v Horních Rakousích, který byl v letech 1688 – 1921 vlastníkem cerhonického panství a také mirotického statku.
Dům č.p. 45 je poprvé zmiňován r. 1576 jako dům Straufovský, náležící vrchnosti. Jako první majitel jej od vrchnosti koupil Jan Matouš Pavlík. Mezi následujícími majiteli byl také marocký městský sládek Jakub Praun. V roce 1962 bylo na dům vloženo vlastnické právo pro Čs. stát. Nyní je vlastníkem Město Mirotice a o tomto objektu se mluví jako o „rytířském domě“. Nemovitá kulturní památka.
Mirotický židovský hřbitov je jedním z nejlépe zachovaných židovských hřbitovů v jižních Čechách. Nejstarší doklady o místním židovském osídlení jsou z r. 1547. Hřbitov byl založen r. 1681, poslední pohřeb r. 1946. Židé představovali významnou část obyvatelstva, protože tu měli již i vlastní synagogu a školu. Na hřbitově je mnoho cenných náhrobků renesančního a barokního typu s tradičními židovskými symboly. Je zde pohřben Simon Kafka, předek spisovatele France Kafky. Do hřbitova se vchází průjezdnou márnicí, kde jsou dochovány původní máry. Parková úprava pochází z počátku 20. století. Mohutný dub v prostoru hřbitova je památkově chráněný.
Dům postavený v roce 1967 po přestavbách získal v roce 1773 Kašpar Aleš, předek slavného rodáka Mikoláše Alše. V roce 1945 byl zničen při náletu. Na místě, kde stával tento dům je v současnosti vystavěna budova pošty, na níž je umístěna kamenná pamětní deska s portrétem Mikoláše Alše.
Pozn.: Čerpáno z publikace „Alšovy Mirotice“ autorského týmu Hřebejk František, Chylíková Monika a Vaňáčová Květuše.
